JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČÍM SE
Stydlivost versus sociální fobie
Každého z nás už někdy přepadl nepřekonatelný pocit studu. Brání nám v komunikaci po telefonu i tváří v tvář, hatí nám plány na seznámení. A právě stud, díky kterému se nemůžeme seznámit a který nám brání v navazování vztahu, řeší se svými klienty Náhoda – seznamovací agentura. „Cítíme, jak měníme barvu v obličeji, hrdlo se nám svírá, teplota našeho těla rapidně stoupá. Pocit zoufalství a jisté beznaděje, který v těchto chvílích prožíváme, se dá směle přirovnat ke snu. K tomu strašnému, ve kterém vkročíte do svého bytu a už ode dveří cítíte, že tam někdo je. Když konečně dorazíte do ložnice a zjistíte, že ve vaší posteli leží dvě krajně nesympatická individua, chcete začít křičet. Jenže ono to nejde. S obrovskou námahou vydáváte jen jakési pofiderní zvuky připomínající chrochtání nebo spíše dušení. A i když Vám to v ten okamžik přijde naprosto neuvěřitelné, stačí docela málo – probudit se." A velmi podobně lze naložit s naší stydlivostí. Jak zabránit studu, aby nás omezoval při hledání životního partnera? Jak objevit hranici mezi zdravou a nezdravou stydlivostí? Jak se zbavit obav ze seznamování? Odpovědi na „stydlivé" otázky rozkrývá ve svém článku odborník na lidskou duši i mezilidské vztahy, psycholog úzce spolupracující s Náhodou – seznamovací agenturou, Mgr. Tomáš Morávek.Naše vlastní stydlivost nás v různých formách provází již od školky. Svým způsobem nám pomáhá usměrňovat naše chování a brát ohled na ostatní. Jenže jsou mezi námi jedinci, které jejich stydlivost výrazně omezuje. Např. v práci nebo při seznamování s ostatními. Jenže kde leží hranice mezi běžným studem a patologickým strachem, tedy sociální fóbií? Hlavním poznávacím znamením bývá, že se skutečně chceme seznamovat s ostatními lidmi, ale strach nám v tom brání. Neumíme ho překonat a omezuje nás v životě.
Jaké jsou projevy sociální fobie?
Pokud to velmi zjednodušíme, hlavními projevy sociální fóbie bývají obavy, že se na nás někdo bude dívat, že se ztrapníme a budeme vypadat hloupě. Tyto pocity pak zabraňují zapojovat se do sociálního dění kolem. Lidé se stahují do sebe, nechtějí riskovat zesměšnění a jiné nepříjemné pocity. Raději zůstávají sami doma, než by si vyrazili s partou kamarádů. Často i najíst se ve školní jídelně nebo v restauraci před ostatními může být velmi stresující. Dále nesmíme opomenout i tělesné příznaky úzkosti, jako je červenání, bušení srdce apod.
Jak moc je toto psychické onemocnění v dnešní době aktuální?
Sociální fobií trpí zhruba kolem 3 % lidí. Porucha se většinou rozvíjí kolem puberty, tedy mezi 16 - 20 rokem života. To znamená přibližně jeden žák z větší třídy. Dnešní doba lidem s takovými obtížemi navíc příliš nepřeje. Poměrně často jsme vystavováni různým situacím, kdy musíme v rámci ročníku něco prezentovat nebo v práci obhajovat svůj projekt. Právě mluvení před širším publikem bývá pro lidi se sociální fobií jen těžko překonatelným problémem. Dnešní doba je zkrátka otevřenější a klade větší důraz na veřejné vystupování. Při seznamování se s někým cizím pak takoví lidé působí zakřiknutě a plaše.
Co můžeme dělat, jak poruchu léčit?
Nejhorší a nejsmutnější bývá to, že člověk se sociální fóbií nemůže plnohodnotně rozvíjet svůj pracovní a osobnostní talent a zůstává uvězněn ve světě vlastních obav a ohrožujících myšlenek. Na druhou stranu je to poměrně dobře léčitelný problém. Často pomůže psychoterapie, někdy léky a především nácvik zvládání takových situací v praxi. Výsledky samozřejmě ovlivňuje závažnost poruchy, věk a motivace člověka, která je vždy tím základním klíčem k úspěchu.
Nenašli jste v článku všechny odpovědi na Vaše otázky? Napište na tomas@nahoda.com
(text Tomáš Morávek)
další články o seznamováníKOŠÍK: 0