TOP 5 MUŽSKÝCH PROHŘEŠKŮ PROTI ETIKETĚ
Drobné i větší chyby, kterých se muži na rande dopuštějí
Pustit ženu první do dveří, slušně pozdravit, nabídnout pomoc při oblékání či svlékání kabátu, odsunout a přisunout židli v restauraci, to jsou činnosti, které mužům – gentlemanům rozhodně nečiní sebemenší potíže. Mnoho dam si jejich pozornosti váží, některé jsou občas lehce vyvedené z míry, ale jen málokterou tyto milé pozornosti rozzuří. Na rozdíl od drobných trapasů a faux pas, kterých se dnešní muži tu a tam dopouštějí. Žebříček top 5 „mužských bonton škobrtnutí“ vznikl v rámci kurzů etikety pořádaných agenturou Náhoda, jejíž majitelka Veronika Vinterová se ho, se souhlasem účastníků, rozhodla zveřejnit. Myslíte si, že přispěvatelkami byly pouze ženy? Budete se divit. Tentokrát pánové stříleli i do vlastních řad.
1. KAŽDÝ JENOM TO SVOJE
Byl to můj kolega z práce a uháněl mě více jak tři měsíce. Rozhodně nemohu říct, že by mi byl úplně lhostejný. Pak mě pozval do mé oblíbené, i když ne zrovna levné restaurace. Lichotilo mi, že se pídil, kam ráda chodím, a jeho vytrvalost i houževnatost mi začínaly imponovat. Tak jsme konečně vyrazili. Večeře nesmírně příjemně plynula, cítila jsem se dobře. Když došlo na placení, začala jsem sahat po kabelce. On položil svou ruku na mou a zašeptal „Každý jenom to svoje.“ Ještě pár vteřin jsem se domnívala, že jde o vtip, ale když požádal číšníka, aby nám účet rozpočítal, myslela jsem, že se hanbou propadnu. Báječná atmosféra se rozplynula jako pára nad hrncem a s ní i jakákoli naděje na naši společnou budoucnost.
Karolína (32 let)
2. REZERVACE PŘEDEM
Měl jsem na tu holku zálusk už několik týdnů. Pracovala v lékárně. Když jsem měl doma zásoby Ibalginu tak na pět let dopředu, rozhodl jsem se jednat. „Jakou máte nejraději kuchyni?“ „Miluji sushi.“ Odpověděla cudně. No to není zrovna nejlevnější varianta. Kdybych chodil pro růžové tabletky ještě měsíc den co den, vyšlo by mě to nejspíš levněji, ale ona byla fakt hezká. Vybral jsem restauraci a byl jsem si jist, že tam bude volno. Jaké bylo mé překvapení, když jsem svou vyvolenou přivedl do jejího oblíbeného podniku a tam mi mezi dveřmi řekli „Je nám líto, ale dnes máme bohužel plně obsazeno.“ Přišlo mi to úsměvné, ale když jsem se otočil na slečnu lékárnici, věděl jsem, že je zle. Lítaly z ní blesky na všechny strany. Japonský personál se rozpačitě usmíval, pojídači sushi přestali žvýkat a muži po mě vrhaly soucitné pohledy. Má vysněná ječela tak dlouho a tak hlasitě, že jsem neschopný a nemožný idiot, že jsem se dal na útěk. Když jsem doběhl domů, bolela mě hlava jako střep a nakoupené Ibalginy mi nakonec přišly vhod. Od té doby už dělám rezervaci v každé restauraci, do které se chystám vkročit a naší lékárně se vyhýbám velkým obloukem.
Lukáš (27 let)
3. KOUKEJTE SI TROCHU POHNOUT
Můj muž se na našem prvním rande projevil tak trochu jako hulvát, ale nakonec jsme se stejně vzali a historce se smějeme i po třech letech. Vážně se mi vždycky líbil. Vysoký blonďák, přísně vyhlížející a sportovec k tomu. Když mě pozval na schůzku, dala jsem si na sobě záležet. Krátká sukně, hluboký výstřih, boty na podpatku. Ty nejsou na procházení v botanické zahradě zrovna nejvhodnější, ale kdo to mohl tušit. Procházeli jsme se přes dvě hodiny a celou dobu si vykali. Mé nohy trpěly, ale Pavel mi jako správný gentleman nabídl rámě a já byla štěstím bez sebe. Když se začalo stmívat, přesouvali jsme se směrem k tramvaji. „Támhle už jede ta moje!“ Řekla jsem jen napůl vesele. Ve skutečnosti jsem ji ani doběhnout nechtěla. „Jenže v těch botách ji nemám šanci chytit.“ Ve stejném okamžiku mi však na můj zadek dopadla Pavlova boxerská pravice a v zápětí ze sebe vyrazil „Když si trochu pohnete, tak ji jistě stihnete, makejte!!!“ Byla jsem z té reakce tak v šoku, že jsem poslušně vyrazila jako střela a tramvaj stihla. Pavel mi ukazoval zdvižené palce a zeširoka se usmíval. A já v tu chvíli nevěděla, co mě bolí víc. Jestli zklamané srdce, nohy nebo zadek. Vše se zahojilo rychleji, než bych si v té chvíli pomyslela. Měla jsem nakonec toho nejlepšího ošetřovatele.
Kamila (34 let)
4. PROČ SEŠ TAK MALÁ?
Než jsem přišla do Náhody, seznamovala jsem se v klasické seznamce. Hned první adept mi však připravil pár horkých chvilek. Na druhou stranu mě zocelil a další schůzky už jsem zvládla levou zadní. Sešli jsme se na zahrádce. Venku bylo krásně, slunce svítilo. Den pro rande jako stvořený. Upravená, načesaná, v letních šatech a slunečních brýlích jsem ho podle fotky z profilu poznala okamžitě. Podávám mu ruku a on se na mě dlouze a zkoumavě dívá. Bez pozdravu a představení povídá „Můžeš si prosím tě sundat ty brýle?“ Váhavě jsem stáhla brýle ze svých očí. Chvíli se na mě díval, pak vytáhl svůj mobilní telefon a něco tam lovil. Nakonec na mě namířil displej a povídá „Chceš mi říct, že tohle seš ty?“ „No ano, to jsem já.“ Povídám už notně nervózním tónem. „Na tý fotce vypadáš mnohem vyšší, myslel jsem, že ses v profilu u výšky jen přepsala. Nezlob se, ale mně se takhle malý holky nelíběj!“ Udělal čelem vzad a odkráčel. Já zůstala stát mezi zahradními stolky jako opařená. Dokud mě asi sedmiletá holčička nezatahala za kabelku a neřekla „Nebuď smutná, naše máma říká, že co je malý, to je hezký!“
Markéta (26 let)
5. MY JSME TU DVA, NEVA?
Můj kamarád Vašek je tak trochu stydlivý. Přesto se přihlásil do jedné ze seznamek. Doufal, že právě tam vyřeší svůj problém. Dlouho netrvalo a začal si dopisovat s jednou slečnou. Dokud si psali, bylo všechno v pořádku. Jenže pak se měli potkat. Vašek do mě hučel tak dlouho, že jsem na tu jeho blbost, jít na rande společně, nakonec kývnul. „Mám to dokonale vymyšlené, neboj.“ Ujišťoval mě. „Já se tam s ní potkám a ty tak za čtyři nebo raději dvě minuty půjdeš okolo a přisedneš si.“ Nadšení z jeho plánu jsem nesdílel, ale slib byl slib. Děvče vypadalo docela k světu, a když jsem se blížil, zdálo se mi dokonce, že se na Vaška i usmívá. Tedy do té doby, než jsem šel jako náhodou kolem. Václav vyskočil ze židle, nadšeně mi třásl rukou, a aniž by mě vůbec pustil ke slovu, vybafl: „Ahoj kamaráde, kde ty se tu bereš. Přisedni! Tohle je…, tohle je…“ „Kvinde!“ Řekla dáma na druhém konci stolu. Cinkla o něj kovovou padesátikorunou a byla pryč.
Michal (33 let)
