VÁŠNIVÝ LETNÍ ROMÁNEK

„Chcete, aby byl vášnivý? Buďte vášnivé!“ Doporučuje seznamovací agentura Náhoda.

„Důvodů, proč jsem tu, je několik. Ale tím nejdůležitějším je má nepřekonatelná touha po vášni." Touhle větou nám Helena vyrazila dech hned na úvodní konzultaci v Náhodě. Příběh, který se odehrál přesně před rokem, v sobě nese vášeň, o které Helena mluvila a díky níž se nakonec opravdu zamilovala. A protože se před pár dny - přesně 1. června - dozvěděla, že je v jiném stavu a její přítel ji ten den požádal o ruku, označila Helena právě proběhnuvší rok za největší shluk náhod ve svém životě. Chcete vědět proč? Její příběh je důkazem toho, že letní lásky mají možná mnohem větší sklony k pomíjivosti, ale o to hlouběji se nám prožitky z nich dostanou pod kůži a v některých případech obrátí naruby i naše dosavadní životy.

„Je mi devětatřicet a dlouho jsem upracovaná, unavená a navíc bez partnera." Pokračovala Helena ve vyprávění, které se zdálo být čímkoli, jen ne vášnivým. „Noční dobrodružství jsem už dávno vyměnila za válení na gauči u televize, žehlení či posedávání u nekonečných seriálů. Oslavu Klářiných narozenin nesnáším. Nejen proto, že ji každý rok pořádá 1. června, čímž mi pravidelně připomíná, že jsem stále ještě bezdětná. Klára je totiž moje nadřízená a neúčast na tak významné akci považuje za urážku se zcela fatálními následky na pracovní atmosféru po několik následujících týdnů. Jediné, co mi letos na téhle povinné akci připadalo snesitelné, byl fakt, že se rozhodla oslavit své kulatiny v baru, kde jsem se seznámila s Milanem, mou životní láskou, co si po sedmi letech odskočila k naší dvacetileté sousedce a už je tam dva roky. Utáhl mě tenkrát na sex. Uměl to se mnou, jako žádný jiný chlap. Od našeho rozchodu pár adeptů na nový vztah sice bylo, ale vášeň a skvělý sex se z mé ložnice nejspíš vytratily spolu s Milanem. Jak říkám, tenhle bar je mou srdeční záležitostí, takže jsem se nakonec vzdala žehličky a vyrazila.

Pár skleniček vína, nějaká jednohubka, zdvořile nezdvořilá konverzace, a když už fakt nevím kudy kam, jdu raději tančit. Postupně se se mnou loučí všichni Klářini kolegové a nakonec i sama hostitelka. Mně se však vůbec nechce domů. Ztracená v rytmech se najednou vůbec necítím unavená. S každým tónem hudby se zbavuju reálného života. Najednou už nejsem otrávenou skoro čtyřicítkou, jsem bezstarostnou, nespoutanou ženou, která tráví večer sama se sebou a cítí se při tom neuvěřitelně sexy. Tančím asi strašně dlouho, mám zavřené oči, když mě najednou zaskočí podivné tlačení v podbřišku a nějak se mi točí hlava. Otevřu oči. Šimrání v břiše ještě zesílí. Jen pár kroků ode mě stojí chlap. Krásný, štíhlý, vysoký chlap. Řekla bych tak pětačtyřicet. Tmavé, po stranách lehce prošedivělé vlasy mu padají na ramena. Špičatý nos, ostře řezané rysy v obličeji, opálená tvář, pod silným obočím velké, tmavé, pronikavé oči, které si mě upřeně prohlížejí. Pod jeho pohledem se mi začínají podlamovat kolena, takže musím zastavit. Stojím, ale vůbec to nepomáhá. Cítím, jak mě opouštějí síly. Zas tolik jsem toho přece nevypila? Ten pohled, to silné mrazení, které prochází celým mým tělem, jsem už nezažila dlouho. Svědí mě konečky prstů, třu je rychle o sebe, ale vůbec to nepomáhá. Šimrání prochází do mých rtů. Musí to být vidět, zdá se mi, že už se chvěju po celém těle. Když pootevřu pusu a chytím zubama spodní ret, jehož brnění už je téměř nesnesitelné, natáhne ke mně ruku. Nejsem impulzivní člověk, ale vím, že dnes znovu ucítím tu neuvěřitelnou vášeň, tu sílu, ten pocit, kdy jsem jen krůček od toho, že mi v žilách přestane proudit krev. Proto svou ruku vkládám do jeho. On mlčí, otáčí se a odvádí mě ven.

Mlčíme, i když vstupujeme do nádherného půdního bytu za rohem. Mlčíme, když vstupujeme do ložnice. Ticho ruší jen mé hlasité dýchání, když mi sundává tílko, rozepíná mé úzké kalhoty a pomalu je stahuje dolů. Jsem k němu otočená zády. Jemně mi odhrne vlasy z krku a začne mě líbat. Zvednu ruce a chytím ho kolem krku. Něžně mě otočí k sobě a konečně políbí. Poslední kousky našeho oblečení se pomalu sunou k zemi. Vychutnávám si každý centimetr je krásného těla. Zavírám oči, on mě položí na koberec a svými jemnými prsty hladí po celém těle. Nedá se to vydržet, vzrušení mě ovládá a každou vteřinou víc a víc toužím po tom, aby naše těla splynula. Odkládá to tak nesnesitelně dlouho, mám pocit, že musím každou chvílí vybuchnout. Každý sval v mém těle je napnutý. Už to vím, buď vybuchnu, nebo celá popraskám. Otevřu oči, vidím ty jeho, jak se na mě zblízka dívají. Jakoby čekal, až se naše pohledy setkají, usměje se. A pak to přijde, pomalu, něžně, snad nejkrásněji za celý můj život. Všechno je tak silné, tak intenzivní, že nemůžeme přestat. Milujeme se ještě, když k nám zvenku začínají pronikat první paprsky slunce. Tolik něžnosti, vášně, napětí a vzrušení bylo v téhle noci. Bez jediného slova.

Slunce bylo vysoko nad městem, když jsem se probudila. On tam nebyl. Zbyl po něm jen lístek: Připravil jsem ti snídani. Najez se, než odejdeš. Díky! Od začátku mi bylo jasné, že jde jen o jedinou noc. Cpala jsem se míchanými vajíčky a stále před sebou viděla tvář muže, který mi bez jediného slova dokázal, že sex je vášnivý přesně podle toho, kolik vášně do něj my sami vložíme. Když jsem opouštěla jeho byt, byla jsem rozhodnutá najít znovu tu vášeň, která se odchodem Milana z mých vztahů někam vytratila a jejíž absence byla nejspíš i příčinou jejich jepičího života. A tak jsem tady. Na stránkách píšete, že hledáte chlapa na přání. Mám jen tři – chci takového, co touží po skvělém sexu, občasném válení na gauči a nějaké té skleničce v mém oblíbeném baru. Můžete mi ho „individuálně vyhledat?"