PŘÍBĚH SE ŠŤASTNÝM KONCEM

Protiklady se přitahují

Ona hyperaktivní cvok (41) on vášnivý rybář (53). Dvě zdánlivě neslučitelné osobnosti. Potkali se v Náhodě, z prvních manželství mají dohromady čtyři děti – on dvě dospělé dcery, ona téměř dospělého syna a do puberty vstupující slečnu. Spolu jsou půl roku a jsou šťastní. Jak se to přihodilo?

Jani, rozhodla jste se změnit svůj život a najít si nového partnera. To je velmi odvážné rozhodnutí a ještě odvážnější je, obrátit si na seznamovací agenturu. Proč?
Já si myslím, že to opravdu byla náhoda, doporučení kamarádky, ale především otázky, jak vlastně partnera sehnat, když se pohybujete mezi prací a domácností. Nejsem člověk, který by vysedával po barech, neumím ani sama někoho oslovit na ulici. Takže jsem si řekla, že zkusím seznamku a Náhoda byla na doporučení. Rozhodla jsem se pro ni i kvůli diskrétnosti, protože nemám ráda, když mi někdo vstupuje do soukromí. Přibližně před rokem jsem jim napsala, osobní konzultant Náhody mi obratem nabídl schůzku, sešli jsme se a dali vše potřebné dohromady.

Jak dlouho jste se k tomuto rozhodnutí odhodlávala?
Dva roky jsem byla bez partnera. Dva roky mi trvalo, než jsem se vyrovnala s rozvodem, i když proběhl v klidu a my se na všem bez problémů dohodli. Dokonce jsem navštívila i psychologa. Chtěla jsem se dát nejdřív dohromady, abych měla chuť hledat nový vztah. A hlavně, neseznámit se s někým jako troska. Chtěla jsem být v pohodě. A pak to najednou přišlo. Věděla jsem, že do toho chci.

Jaké bylo Vaše setkání s Náhodou?
Samozřejmě jdete někam, kde to vůbec neznáte a netušíte, co vás čeká. Nevíte, do čeho jdete. V Náhodě jde však o prvních pár vteřin. Osobní konzltant se mě okamžitě ujal a během jedné minuty ze mě všechno spadlo. Atmosféra a nálada tak pohodová, že jsem neměla problém s ničím. Přišla jsem vlastně s tím, že nemám žádnou fotku, kterou bych dala na svůj profil. Hned mě vyfitili  a zrealizovali na místě. Skvělý pocit. Náhoda se mi líbila i proto, že nabízí spoustu odborníků a služeb. Věděla jsem, že se můžu setkat s psychologem, stylistkou, vizážistkou a dalšími, věděla jsem i o individuální vyhledávání partnera. Šla jsem do toho s tím, že uvidím, jak to bude probíhat a když bude potřeba, že se na někoho obrátím. Ale nakonec se to všechno seběhlo tak, že to ani potřeba nebylo.

Jak se to vlastně seběhlo?
Odpovídala jsem a reagovala na několik mailů. Překvapilo mě, že se na stránkách seznamovací kanceláře vyskytuje dost mužů, co se seznamovat ani nechtějí. Někteří ani neodpověděli. To mi připadá neslušné. Byli samozřejmě i ti, co napsali:
„Omlouvám se, nejste můj typ." To beru, nemusíme si všichni sednout. Ale muži, kteří se přihlásí do prestižní seznamovací agentury, možná jedné z nejlepších u nás, by se podle toho měli i chovat.

Kolik mužských Vás v galerii Náhody zaujalo?
Nemůžu říct, že by se to dalo počítat na desítky, řekla bych tak šest až osm. Dan ale reagoval na můj profil sám a chtěl se sejít. Věta, která mě na něm nejvíc zaujala, kterou asi nikdy nezapomenu a díky níž jsem byla rozhodnutá, že si s ním si to kafe musím dát, byla:
„Jestli se nebojíte mě poznat, tak bych Vás rád viděl." A tím mě prostě dostal. Chvilku nám pak trvalo, než jsme dali dohromady termín naší první schůzky. Nakonec si pro mě přijel až domů.

Jak dlouho trvalo, než si Vás Daniel našel?
Asi čtyři měsíce? V Náhodě jsem byla od léta a poprvé jsme spolu začali komunikovat někdy na přelomu listopadu/prosince.

Byl mužem podle Vašich představ?
Nemůžu říct, že bych měla představu, jak by měl můj partner vypadat. Vlastně jsem vůbec nevěděla, co bych chtěla. A taky musím říct, že bych nikdy neřekla, že si s člověkem, jako je on, budu tak rozumět. Je úplně jiný, než na koho jsem byla doposavad zvyklá. Říkal mi třeba, že se budeme rok a čtvrt poznávat, což mě trochu zarazilo. Dneska už to chápu. Známe se přes půl roku a já musím říct, že ho stále ještě poznávám. A moc mě to baví. Myslím, že si to užíváme oba. Začátky byly náročnější, hlavně proto, že jsme hodně rozdílní. Dan mě dostal do neuvěřitelného klidu. Já jsem nesmírně temperamentní a on je absolutně klidný člověk. Jeho hlas je klidný. Už když jsem ho poprvé slyšela do telefonu. Klidný a milý hlas.

Líbil se Vám?
Teď řeknu něco, co by tady možná vůbec nemělo být. Když jsem se dívala na Danův profil a na jeho fotky, zrovna nadšená jsem nebyla. Pak jsem si ale řekla:
„Tohle od tebe není hezké, chceš se seznámit, na kafe přece jít můžeš." Navíc jsem si říkala, že hlavně chlapi si do profilů dávají fotky, kde jsou ještě o deset let mladší a o dvacet kilo hubenější. V Náhodě sice profily ověřují, ale i tak to ve vás hlodá. Dneska můžu říct, že Dan tam měl skutečně naprosto reálnou fotku, čehož si na něm také vážím. Ba co víc, vypadal daleko lépe, než na ní. To bylo milé překvapení a dostavila se úleva.

Jaké bylo vaše první setkání?
Sedli jsme do pizzerie a oznámili nám, že se čistí kávovar a káva bude nejdříve za hodinu. Dali jsme si vodu a já si říkala, jaká je to napoprvé báječná zkouška. Najednou koukám, že nám servírka nese kávu. Ta hodina utekla neuvěřitelně rychle. Odcházela jsem z domova s tím, že se za hodinu vrátím a přišla jsem domů za pět. Stále jsme si měli o čem povídat. Nakonec jsme se šli ještě projít do lesa, bylo to fajn.

Za jak dlouho jste se pak setkali podruhé?
To bude další báječná historka pro tenhle článek. Poprvé jsme se viděli ve středu. Bylo to pár dní před Vánoci a já z Danova profilu věděla, že je vášnivým rybářem. Když se mě ptal, co jíme na Vánoce, představila jsem si toho měsíce zmraženého kapra v mrazáku a honem řekla:
„Ty bys mi nějakou rybu nechytil?" On s ní těsně před Vánoci fakt přijel. 22. nebo 23. prosince přivezl kapra. Naprosto neuvěřitelné. Přivezl živou rybu. Koukala jsem na ni se zděšením a říkala:
„Dane, to je hezké, ale já si s ním nejspíš neporadím." Během deseti minut byl kapr naporcovaný, protože pro něj je to hračka. Dali jsme si kávu, bylo to opět nesmírně příjemné a pak jsme si už denně volali.

Platí tedy, že risk je zisk?
Jsem ráda, že jsem se nebála sejít s někým, kdo mě podle fotky příliš nezaujal. Jiskra přeskočila, s Danem jsme si sedli hned napoprvé. Dokonce jsme si už ten den řekli, že bychom to společně měli zkusit. Trvalo nám ale další tři, čtyři měsíce, než jsme si definitivně přišli na chuť. Byly i otazníky, kdy jsme si nebyli jistí jak reagovat. Jestli tohle smíme říct nebo raději ne. Stále si máme si o čem povídat a začínáme si náš vztah skutečně užívat. Dan je neuvěřitelně klidný člověk, který má v hlavě všechno srovnané. Ledasčím si už prošel. Já jsem hyperaktivní cvok a najednou vydržím jen tak sedět a klábosit.

Jste zamilovaná?
Nemůžu říct, že jsem zamilovaná, člověk vztahy v našem věku prožívá úplně jinak, než třeba ve dvaceti nebo ve třiceti. Můžu s určitostí říct, že mi je s Danem nesmírně dobře. A hodnota našeho vztahu je v něčem úplně jiném. Řekla bych, že se možná i trochu bojíme jít do toho po hlavě, což také souvisí s naším věkem. Je to především krásný běh na dlouhou trať. Přibližujeme se k sobě pomalu, ale já vůbec nikam nespěchám. Užíváme si jeden druhého a to je na tom báječné.

Je léto, co společná dovolená?
Plánujeme víkend v Jizerských horách, kde se dají, jak Dan říká, skvěle chytat ryby. Respektuji jeho koníčky, stejně jako on respektuje mé. Až někam vyjedeme, rozhodně spojíme příjemné s užitečným. Bude-li chtít, ráda půjdu s ním. Na druhou stranu je to jeho způsob relaxace, kterou mu rozhodně nehodlám rušit. Už se těším, že skočím do lesa na houby nebo na borůvky. Každý vztah je o kompromisu. Ale musí být oboustranný. Ne tak, jak to vídám okolo sebe, že jeden do nekonečna ustupuje a druhý toho zneužívá. U nás je to jiné. My se dnes oba učíme žít v novém vztahu. Mluvím určitě i za Dana, když řeknu, že nás to naplňuje a strašně baví.

Jak se o Vašem vztahu dozvěděla Náhoda?
Osobní konzultant Náhody mi psal, jestli budu potřebovat prodloužit členství a já na to, že nebude třeba. Hned se začal zajímat, jestli bychom se nemohli sejít a dát dohromady tenhle rozhovor, že náš příběh bude velkou motivací pro ostatní. Je skvělé, že má Náhoda takové konzultanty. Podle mě je důležité, aby v takové seznamce byli slušní a milí lidé. Když Vám člověk nepadne do oka, tak se mu nesvěříte a neřeknete, co potřebuje pro úspěšné nalezení vašeho partnera slyšet.

Lidé, co už mají vážný vztah za sebou, mají děti, ztrácí naději, že se jim ještě podaří naleznout partnera. Vám se to podařilo, ale nebylo to zadarmo.
Vždycky pro to musíte něco udělat. Nejde jen tak sedět a čekat. I já jsem byla kdysi přesvědčena, že vedle sebe už chlapa nechci ani vidět. Pak mi zásadně pomohl kamarád, který mě jednou prostě seřval. Dostala jsem od něj pár slovních facek.
„Koukej se probrat, jsi rozumná, chytrá holka a babráš se tady v něčem, co vůbec nedává smysl." To mě probralo. Do té doby jsem asi chtěla, aby mě každý litoval. Začala jsem znovu žít a cítila, že mám chuť i sílu někoho hledat. Dnes jsem za tenhle sled událostí ráda, protože mám Dana.

Co poradit lidem sbírajícím odvahu k hledání nového vztahu s Náhodou?
Patříme ke generaci, která se nenarodila v době počítačů. Oslovit někoho tímto způsobem považujeme v mnoha případech za neslušné. Ale dnes to k našim životům neodmyslitelně patří. Podstatné je přestat se bát a začít zkoušet. Zároveň nedat na první dojem, protože fotky vůbec nejsou směrodatné. Stažená břicha a narvané tváře vzduchem, který bouchne ihned po zmáčknutí spouště. To Vás nesmí odradit. Stejné je to i s profily, což se Náhody, díky její serióznosti netýká, kde se často dočtete šílené bláboly. Párkrát se nejspíš zklamete, ale nevzdávejte to. Hledejte kvalitní seznamku, jakou třeba Náhoda bezesporu je. Jsem ráda, že jsem mohla být jejím členem, i když třeba jen na čtyři měsíce. Byl to skvělý zážitek.
21. 7. 2013