JAK ZODPOVĚDNĚ SE STAVÍME K ZODPOVĚDNOSTI?

Jak zodpovědně se stavíme k zodpovědnosti?

Přijmout odpovědnost za své myšlenky, činy, skutky, ať už ty, které se staly, nebo ty, které se stanou, by mělo být vědomým rozhodnutím každého z nás. A na každém z nás také je, do jaké míry nás vše, co se kolem nás děje, bude ovlivňovat. Uvědomujeme si onen vnitřní pocit zodpovědnosti, umíme ji přijímat, pracovat s ní nejen tváří v tvář, ale i v našich vztazích? To zjišťovala seznamovací a rozvojová agentura Náhoda ve svém letním průzkumu nazvaném „partnerský vztah 21. století“.

Společná tíha se lépe nese

Nést zodpovědnost za své činy a za svá rozhodnutí není vůbec jednoduché. Pokud přemýšlíme nad tím, co si vzít ráno na sebe, abychom vypadali k světu a ještě nám nebyla zima, zvládáme to většinou sami. Ale zvažujeme-li zda dáme výpověď a začneme podnikat, rozejdeme se s partnerem nebo si ho vezmeme, svá rozhodování sdílíme s ostatními a podvědomě doufáme, že zodpovědnost za naše další kroky převezme i někdo jiný. Na společnou zodpovědnost spoléhá v Náhodě největší počet respondentů, a to 66 % žen a 55 % mužů napříč věkem. Jsme tedy zvyklí se o své rozhodování, starosti i radost dělit a toužíme po tom, aby z nás naši přátelé či partneři toto břímě alespoň částečně setřásli. Proč ne, ve dvou se to vždycky lépe táhne. A nějaké riziko? Mějme na paměti, že jsou-li naše rozhodnutí správná, máme radost, jak dobře jsme dilema vyřešili. Pokud se však řešení ukáže jako nesprávné, máme tendenci vinit z jeho důsledků toho druhého, což je známkou toho, že jsme zodpovědnost za svou zodpovědnost ještě definitivně nepřevzali.

Stáváš se zodpovědným za toho, koho k sobě připoutáš

Velkou roli v tomto rozhodování mohou hrát emoce. Na základě strachu, radosti, či lásky rozhodujeme o těch, které máme tendenci chránit – o dětech a rodičích. Svou roli však hraje také sobeckost. „Neber tu práci, je to nezodpovědné, já tu budu věčně sama… Nejezdi tam, protože mně bude smutno…“. 17 % žen a 32 % mužů se cítí být za své protějšky zodpovědnými. U mužů je tento pocit téměř dvojnásobný. Pro něžné pohlaví je to jasně vyslaná zpráva – zodpovědnost postarat se o rodinu a svou partnerku mají v sobě muži hluboce zakořeněnu a nepřeroste-li v pocit, žeza své blízké lze definitivně rozhodovat nebo jim velet, budeme se s nimi stále cítit v bezpečí.

Každý zodpovídá jen sám za sebe

Tuto variantu v dotazníku zvolilo jen 6 % mužů, a to napříč všemi věkovými kategoriemi. Zato ženy překvapily. Zatímco v útlém, drzém a ničím nespoutaném mládí chce za sebe samotné zodpovídat 9 % žen, ve zralém věku nad 50 let se k této variantě přiklonilo 14 % dam. Co to znamená? Projdou si ženy během života předešlými fázemi, až dojdou k tomu, že už tolik rozptýlily svou zodpovědnost, že je načase, aby ji věnovaly pouze samy sobě? Nebo cítí, že splnily svou roli matky a manželky a nastává fáze života s názvem „já“?
Jak to tedy s naší zodpovědností k sobě samým vypadá? „Budeme-li mít na paměti, že všeho moc škodí a každý extrém přináší potenciální konflikty a problémy, vezmeme si od každého z bodů trochu. Nejdůležitější ale je postavit se k ní čelem a vědomě s ní ve svém životě nakládat,“ dělá tečku za zodpovědností Veronika Vinterová, majitelka agentury Náhoda.